1. Potok lávový

Všechno se vším souvisí... Jih a východ... Sníh a vrány...
Půl a celá... příště a kdysi...
Pláč... A naše mámy... A smích

Dveře a klíč houslový... Řev a ticho... Fáč a rány...
Láska... A hrob masový...
Víš - jen tak mezi námi: Máš dál nejhorší kurs sázkový...

Ref.:
Jsi potok lávový... Oblouk chrámový...
Rozkvetlý pole minový...
Jsi potok lávový... Oblouk chrámový...
Rozkvetlý pole minový...

Vše je se vším spoutané... Dno a moře... Mráz a tání...
Úsměv.. A zvuk slova NE...
Sráz... A (ta) divná přání v nás...

Protichůdná přísloví... Úzkosti... A marné flámy...
Něha... A to surový...
Víš - jen tak mezi námi: Máš (dál) nejhorší kurs sázkový...

Ref.:
Jsi potok lávový... Oblouk chrámový...
Rozkvetlý pole minový...
Jsi potok lávový... Oblouk chrámový...
Rozkvetlý pole minový...


2. Rubikon

Přes vlny Rubikonu k tobě výš
Jako když stoupá rtuť
Skrz Amorovy šípy ucítíš,
Jak se ti napne hruď

Potichu krást, jen tvůj stín za záclonou,
Když tužby ve mně tonou
Jsem skrytý mezi patry, vysokých jak Tatry
A zmást
Tvůj pohled do kukátka
Den je dlouhý, noc je krátká
Jsi důvod pro sonety vrytý v kastaněty

Přes vlny Rubikonu k tobě výš
Jako když stoupá rtuť
Skrz Amorovy šípy ucítíš,
Jak se ti napne hruď

Tiše se snést a vpít se do koberců
Jak poslední ze šílenců
Osahat tvé stěny, jako kousek pěny
Po tobě stéct
A v podkolení jamce
Spát jako lupič v bance
Jsi důvod k odpovědi, proč jít ke zpovědi

A Lhát
a kát se přitom nadvakrát...
lhát a stát dál v příšeří...
lhát a každým pórem těla sát
vůně zpod dveří...
tvé vůně zpod dveří...

Přes vlny Rubikonu k tobě výš
Jako když stoupá rtuť
Skrz Amorovy šípy ucítíš,
Jak se ti...

Přes vlny Rubikonu k tobě výš
Jako když stoupá rtuť
Skrz Amorovy šípy ucítíš,
Jak se ti napne hruď


3. Lampion

A když to vzdám, zhasni můj stadión
Přečti si poslední básně, co jsem ti napsal
Jsou krásné
Jsou pod polštářem a zapal můj lampión
Ať hoří hrozně moc
V samotách vesmíru, ve fraku na míru
Ho chci vidět celou noc, tam bude

Ref.:
Zastřeno, zrušeno, ztlumeno až ticho bolí
Zastřeno, zrušeno, ztlumeno až ticho bolí

Vždyť už mě znáš, síly mě opouští
Jako dým z cigarety, zmizím ti mezi světy
A doufám, že doletí ke mně
Že odpouštíš mi,
Abych mohl klidně spát
V samotách vesmíru, v pyžamu na míru
Sám, akorát, že bude

Ref.:
Zastřeno, zrušeno, ztlumeno až ticho bolí
Zastřeno, zrušeno, ztlumeno až ticho bolí


4. Sněhurky

Nech bdít oka sít... A výtah nech výt...
A svátky nech vát
Nech větru pár vět... A světluškám svět...
A státy nech tát...
Nechej Sněhurky sněhu... A veškerou něhu...
A doutnák nech dout...
Nechej naději ději... Ale aleji...
A kouty nech kout...

Ref.:
Svět je tichou dohodou
sudé s lichou náhodou

Nech medúzám med... A jedničkám jed...
A motýlům týl...
Nech Terezám rez... A pro plesy les...
I s kvílením víl...
Nechej Sněhurky sněhu... A veškerou něhu...
A bradavkám dav
A kost do kostela... Pro anděla děla...
Pro rukáv tmu káv...

Ref.:
Svět je tichou dohodou
sudé s lichou náhodou


5. Kryštof

Malej Kryštof byl, v popelnici už od svýho zrodu
Měl štěstí, že žil, v tomhle temným tichým hrobu
Kdyby uměl mluvit, křik by snad
Já jsem nechtěnéj, nechte mě spát
Tak nechte mě tu být, možná, že nebudu chtít žít

Malej Kryštof chtěl, jen svýho tátu a svoji mámu
A zatím chudák měl, v popelnici haldu starejch krámů
Kdyby uměl mluvit, řek by snad
Zimou schoulenej, nechte mě spát
Tak nechte mě tu být, možná, že nebudu chtít žít

Malej Kryštof snil o světě, co zná i lidskou něhu
A teď utopen spí v řece, která měla stovky břehů
Kdyby uměl mluvit, křik by snad
Já jsem nechtěnéj, nechte mě spát
Tak nechte mě tu být, možná, že nebudu chtít žít


6. Chmýří

Zas a znovu, jak baletky na ostří nože
Tančíme a v dlani složen
Z bolesti a krás
Máme bod zlomu, co se strachem tiše chvěje
A křičí přes závěje
Když po zádech jde mráz

Ref.:
A pak se svlečem Ze zažloutlých negativů
Jazykem z patra snímám ti chmýří
A břehy bez přílivu
A když pak v kleče Stoupám pod hladinu
To ticho vykřičníků Mě tlačí na hrudníku
Když se svlečem

Pak zas a znovu, rozstřílený v tisíc kousků
Zacuchaný do ubrousku
S potem našich těl
Ten svůj bod zlomu, v lesku odrazových sklíček
Vypadlých zpod víček
Prosím, že bych třeba chtěl


7. Svědomí

Jak granáty z mýdlových bublin,
Jak ztracená střelka hledajíc kompas
Jak poslední mažoret ze sta
Jak básníř z Ostrava City, jak terorista
Jak ranní smutek všech našich prostitutek
Tak i já mám svědomí v bezvědomí

Ref.:
Znám pár přístavů
A pocit mám
Že přesto ztroskotávám
A vím, že tříštím... se v půl

Jak slzy krasobruslařek
Jak něha vdechujícího dehtu
Jak poslední výkřiky módy
Jak milující se páry, před rozvody
Jak radost v lesku, všedního stesku
Tak i já mám svědomí, v bezvědomí

Ref.:
Znám pár přístavů
A pocit mám
Že přesto ztroskotávám
A vím, že tříštím... se v půl


8. Revizor

Mít, malej byt, a mít v něm klid a možnost, kde se ještě skryju.
Svůj cit, dobře skrýt, ať neví lid, že jsem tady a stále žiju.

Nikdo z vás, neví že, jsem revize, jezdím tiše čekám na žně
Můj hlas, znáte z tras jsem jeden z vás, a svoji práci beru vážně.

Ref.:
Znám, jízdní řád, napořád, co víc si přát, čich mám na lidi, co jízdenky závidí,
Svůj přehled mám, převlek sám, převlíkám, jezdím šalinou na konci sednu na jinou

Já, slečno vím, tak co teď s tím, (teď přemýšlím), nechci tady dělat scény
Já dám, to co mám, pane Vám, nechci účet, vy slevte z ceny.

Ref.:
Znám, jízdní řád, napořád, co víc si přát, čich mám na lidi, co jízdenky závidí,
Svůj přehled mám, převlek sám, převlíkám, jezdím šalinou na konci sednu na jinou
Znám každej kout, kam se hnout, uniknout, čich mám na lidi, co jízdenky závidí,
jsem tvrdej chlap, s haldou bab, žádnej srab, já jsem tady pán, když daně vybírám


9. Ostravaczech

Já vím... Pravda nakonec prý zvítězí...
I pánbůh prý věří, dál ve snů pápěří...
Já vím, jak je zbytečným dnům plonkovým...
A páskám cílovým... místním vládám stínovým...

Ref.:
Odsud Praha je dál...
A nebe výš... Blíž Zlín... Kroměříž...
Praha je dál... Jen v TV Řím... Paříž...
Baník je král... Stodolní déja-vu...
Praha je dál než ví...

Já vím... Všichni dostanem své... Více ne...
Svůj příděl příkoří... A hloubku svých moří...
Já vím... Všechny obzory jsou vzdálené
ale pánbůh dál věří ve snu pápěří

Ref.:
Odsud Praha je dál...
A nebe výš... Blíž Zlín... Kroměříž...
Praha je dál... Jen v TV Řím... Paříž...
Baník je král... Stodolní déja-vu...
Praha je dál než ví...

Já vím... Sudičky jsou tady zvrácené...
A všechno je to past
A bůh je Radegast


10. Jízda v protisměru

Znám všechny ty volby bez výběru...
Znám milimetry nebeských rozměrů
Znám vykřičník skrytý za důvěru...
Znám...

Znám zběsilé jízdy v protisměru...
Znám to ticho uši rvoucí v šeru...
(Znám modřiny ze srdce úderů)
Znám...

Znám všechen ten hlad i přesycení...
Znám mrtvé oči ráno při holení...
Znám překvapení že bylo a není...
Znám... Tak dobře znám...

Znám míjení - a znám pomíjení
Znám vězení slova “každodenní”...
Znám to chtění zdrhnout bez placení...
Znám... Tak dobře znám...

Znám tajemství marných rozhovorů
Znám výstřely přímo na komoru...
Znám vyhnanství z moří do lavorů...
Znám... Už dobře znám...

Znám všechno to nahoru a dolů...
Znám osud her hraných do úmoru...
Znám divnou řeč soudních protokolů...
Znám... Tak dobře znám...

Znám lítosti, které lámou kosti...
Znám propasti co už nepřemostím...
Znám otázku - panebože co s tím...?
Znám... Tak dobře znám...

Znám půlnoční jízdy v protisměru...
Znám klid v očích hraný pro kameru...
Znám konec - křičím ho do éteru:
Jsem sám... Už zase sám...


11. První veselá

Prý ta naše kapela Vůbec není veselá
Samé vodné - stočné - zrcadlení..
Jsme krajkami i pancíři... Z beskydských hor kacíři..
Paralelní jak loděk kymácení...
Máme do podkroví víza... Jsme rozestlaná schíza...
I když kvete kvítí a slunce svítí...
Ona ta realita snová do srdcí (nám) klová...
A každá křídla někdo zablátí ti..

Ref.:
Může být, že najdu klid...
V bráně nocí přestanu bdít...
A dá-li bůh rozevře se kruh...
(Zlehka) proletím (tímhle) stoletím...
A (někam) odletím...

Prý ta naše kapela Je jak kulka do čela
Přitom země je prý vážně místo skvělé
Jak Robinsoni v matce měst, Co prsty deště svírají v pěst
Ááá pozor, další jinotaj, ale to je (všechno co maj)
Ano to je celé
Máme do podkroví víza... Jsme rozestlaná schíza...
I když kvete kvítí a slunce svítí...
Ona ta realita snová do srdcí ráda klová...
A každá křídla zablátí ti..

Ref.:
Může být, že najdu klid...
V bráně nocí přestanu bdít...
A dá-li bůh rozevře se kruh...
(Zlehka) proletím (tímhle) stoletím...
A (někam) odletím...

Prý ta naše kapela i z rána půlnoc udělá...
S vanilkovým nebem prý nevystačíš...
Prý tenhle kůň má handicap... A mikrokosmos rychlý tep...
Až nad ránem se proradujem k pláči
Tyrýdytýrydytý...